3. Tuláci
Po třech letech působení pod názvem HiHaHo se přece jen parta kluků více soustředila na muziku jak na trampskou osadu a z komerčních důvodů jsme se přejmenovali na Tuláky. Po krátkém zkoušení jsme si přes bratry Lošťákovi sehnali i zřízovatele - Seliko n.p. a zvládli první přehrávky, abychom mohli hrát za honorář. Kapela se dostala i na Portu do Karviné, kde získala cenu obecenstva. Seliko nám koupilo i zvukovou aparaturu, tehdy zesilovač Tesla 130 s 5 vstupy, bedny Forte 60 a mikrofóny AKG - stříbrné. byli jsme jako v ráji. V r. 1973 mi dovezl tata z Rakouska i vysněné 5ti strunné banjo Framus a já jsem byl jak v sedmém nebi.
Složení 1972-1973:
Vladimír Lošťák - tenorové banjo, zpěv
Lubomír Lošťák- havajská kytara, zpěv
Zdeněk Kuba - doprovodná kytara
Miloslav Stankuš - housle, zobcová flétna, zpěv
Milan Indrák - basa
Zdeněk Indrák - 5ti strunné banjo, mandolína, zpěv
za rok došlo k výměně u basy a přišel bratr Miloše - Jarda na basovou kytaru a začal s námi vystupovat jako konferenciér a bavič František Weinbuch. Kapela svůj bluegrassový život skončila maturitou většiny z nás. Následně jsme se rozprchli po vysokých školách mimo Olomouc a byl konec Tuláků a nastal bigbeatový život.
Setkání Tuláku po 40ti letech v Olomouci v březnu 2017:
Zleva- Zdeněk Kuba, Miloš Stankuš, Laďa Lošťák, Luboš Lošťák a já.